Rosnatka Drosera burmannii je jedna z mých nejoblíbenějších. Je to nádherná rosnatka, která se při kvalitním osvětlení zbarví do nepopsatelných a nevyfotitelných barev s nádechem oranžové až rudé. Je pokryta dlouhými brvy pokrytými obrovskými třpytivými tentakulemi. Měl jsem možnost pozorovat tyto rosnatky v přírodě ve Vietnamu, kde dorůstaly maximálně do 2 cm v průměru. Rostli v písčité půdě a na lokalitě mi připomínaly svým třpytem drahomay. V přírodě se tyto rosnatky chovají jako letnička. Takže vyrostou ze semene, vykvetou a pak uhynou. Do dalšího roku přečkají v podobě semen, z nichž vyklíčí nová vlna rostlin. Je tomu tak proto, že v přírodě rostou na místech, kde bývá určitou část roku velké sucho a rostliny by jej jen těžko přežily. V umělých podmínkách jde tento cyklus ovlivnit, pokud rostlinky několikrát do roka přesadíte a zmladíte odstřižením suchých listů. Pomáhá také časté přikrmování. Osobně používám krmivo pro rybičky a mikrodrobky přikrmuji rostliny cca 2x do měsíce. Rostlinky mají poměrně dlouhé kořeny, které jsou ale neuvěřitelně jemné a snadno se přetrhnou, takže při přesazování si na to dávejte pozor.
Momentálně mi rosnatky hromadně kvetou a pozoruji u nich zvláštní jev, který znám např. od rosnatek D. adelae. Z květenství začíná v průběhu kvetení vyrůstat další rostlinka. Zvláštní je, že tato malá rostlinka, která z květu vyrůstá, začíná sama vykvétat. A z tohoto dalšího květu vyrůstá další malá rosnatka. Takže hlavní rostlina vykvete, z květu vyroste rostlinka, ta vykvete a z jejího květu vyroste další rostlina. Rosnatka D. burmannii je zkrátka bláznivá! V přírodě jsem tohle rozhodně nezaznamenal. Takže tento efekt připisuji umělému osvětlení a dokonalým podmínkám v indoor kultuře, které prostě rostliny lehce poblázní. Příjemné je, že rosnatky D. brumannii nemusíte opylovat a vytvoří dostatek semen pro další výsevy. Semena jsou jemná a droboulinká, téměř nejsou vidět a manipulace s nimi je proto krapet složitá. Zpravidla velmi rychle klíčí a rostlinky už za 5 měsíců od vyklíčení kvetou.
